Od pergamenu k poštovní známce – vývoj komunikace od středověku do současnosti
 
Jak se vlastně dříve komunikovalo? Jak se psaly dopisy? Dnes na jedno kliknutí odešleme e-mail nebo SMS v mobilu.  Příjemce má zprávu od nás téměř okamžitě. S posíláním zpráv nám pomáhají i sociální sítě. Ale tak jednoduché a rychlé to vždy nebylo. Podívejte se, jak vše začalo a jak se posílání zpráv vyvíjelo.


Středověk - pergamen a husí brk
Ve středověku uměl číst a psát jen málokdo, a i ten, kdo uměl číst, si nechával raději psané texty nahlas předčítat, aby se mohl soustředit na jejich obsah. Také napsání knihy nebo dopisu zabralo mnohem více úsilí a času, než dnes. Přepsání nové knihy z původního textu, bylo nákladné a zdlouhavé: pro písaře mohl přepis a výzdoba jedné knihy znamenat práci třeba na celý rok.
Psaní se věnovali hlavně mniši v klášterech. K výuce psaní se používaly voskové tabulky, na které mohli žáci psát opakovaně. Texty písaři přepisovali na pergamen, tedy na vyčiněnou a pokřídovanou kůži, která byla velmi trvanlivá. Na obrázku nám písaři Hildebert a Evervin ukazují hlavní pomůcky: nádobky s inkoustem, stylus neboli pisátko, pemza (kterou hází po všetečné myši) neboli porézní kámen určený k mazání textu z pergamenu a samozřejmě nezbytný pult, u kterého písař stál či seděl. Od 14. století se pak začíná objevovat vedle pergamenu i papír, který se postupně stává hlavním materiálem pro psané texty, což podpoří i rozšíření knihtisku v 15. a 16. století. 

1

Hildebert a Everwin z písařské kanceláře Jindřicha Zdíka v Olomouci se sami zvěčnili v jednom z rukopisů. Písař Hildebert zjišťuje, že zatímco byl pohroužen do přepisování, mu nějaká myš ujídá z jeho večeře. Písař po ní hází své nářadí, které používá k psaní, a své rozezlení na věky zaznamenává do právě vytvářeného rukopisu. Spílá jí slovy: „Ty bídná myši, příliš často mě doháníš k hněvu. Ať tě Bůh zatratí!“

[1]  Z díla sv. Augustina, De civitate Dei, 1142, Archiv Pražského hradu, Kapitulní knihovna, A-21/I., f. 153r.

Poslové a poutníci
Král a další významní lidé komunikovali pomocí listů, které pečetili na znamení pravosti svého vyjádření. Ty pak přepravovali důvěryhodné osoby, často poslové, kteří byli schopni urazit až 80 km za den. Královský list tak mohl po Evropě cestovat třeba i měsíc. Méně urození lidé využívali pro svá psaní nebo důležitá sdělení cestovatelů (např. poutníků či kupců). Jejich rychlost ale byla mnohem menší (průměrně 25 km za den). Odesílatel tak mohl čekat na svou odpověď dlouhé týdny, což záviselo nejen na tom, jak dlouho si adresát rozmýšlel svou odpověď, ale i na tom, jestli někdo cestoval v opačném směru.  

2

Ve středověku se informace přenášely i ústně, předávaly se mezi místními informátory, neboli šířily drby. Freska zachycuje dvě povídavé ženy, které si sdělují neodkladné informace o druhých během mše. Ďábel zapisuje jejich jedovaté řeči na pergamen, který ale kvůli ženské klevetivosti ani nestačí vše pobrat. Proto mu jeho čtyři ďábelští kamarádi chtějí pomoci a pergamen natahují.

[2] Pěší posel v 18. století, digitální sbírka Poštovního muzea v Praze, licence http://creativecommons.org/licenses/by/4.0/.

Vznik poštovní sítě
Od 16. století přichází novinka v dopravování korespondence - poštovní síť. První poštovní trasy vznikly na konci 15. století v západní Evropě z popudu Habsburků, kteří tak chtěli urychlit komunikaci mezi svými zeměmi. Tak vznikla síť poštovních zastávek mezi dvěma místy, kde se dali unavení koně vyměnit za odpočinuté a jezdec mohl rychle pokračovat v cestě. Latinský název těchto zastávek zněl statio posita, do italštiny ho převzali ve formě posta, čímž vzniklo české označení pošta.
U počátků poštovní sítě stál v habsburské monarchii šlechtický rod hrabat Thurn-Taxis, kteří zprostředkovávali přepravu korespondence mezi evropskými velkoměsty již od 15. století. První poštovní trasu v českých zemích Thurn-Taxisové zřídili v roce 1527 a vedla z Prahy přes Kolín, Třebíč a Znojmo do Vídně. Zajímavé je, že dlouho neexistovalo poštovní spojení mezi Čechami a Moravou, pošta vozili oklikou přes Vídeň. V ideálním případě trvala přeprava pošty mezi Prahou a Vídní tři dny, poštovní kočáry vyjížděly pravidelně ve středu a v sobotu. Rychlost dopravy ovlivňovalo počasí, roční období, kvalita cest a někdy také lupiči, pro které byly poštovní vozy přepravující cennosti a peníze lákavou kořistí. V době válečných tažení mohlo poštovní být poštovní spojení zcela přerušené.

3

Síť poštovních cest se postupně zahušťovala, na počátku 18. století vedly poštovní trasy z Prahy do šesti směrů – do Vídně, Lince, Norimberku, Řezna, Drážďan a Vratislavi. Od konce 18. století se v souvislosti s rozšiřováním vzdělanosti začíná soukromá korespondence objevovat také v prostředí měšťanských a vyšších venkovských vrstev.

  [3] Freska v kostele sv. Jiří znázorňující šíření klevet,  Oberzell, Reichena, autorka fotografie  Kateřina Ptáčková.

Zrychlování přepravy dopisů
V roce 1700 bylo na území Čech, Moravy a Slezska 41 činných poštovních úřadů. V druhé polovině 18. století výrazně postupovala alfabetizace (gramotnost) obyvatelstva díky zavedení povinné školní docházky a s ní se rozšiřovala i potřeba vedení korespondence mezi širší vrstvy obyvatelstva. Zavádění železniční dopravy, stejně jako rozvoj telegrafu a telefonu, urychlilo komunikaci. Poštovní přepravu urychlila železnice. Ve 30. letech 19. se začala v rakouské monarchii budovat rozsáhlá železniční síť, podél ní od roku 1847 stavěli telegrafní vedení. V roce 1850 na trase mezi Vídní a Bohumínem objevily vlakové pošty, které umožnily třídění zásilek během jízdy. Ve stejném roce vyšly první rakouské poštovní známky, což vedlo k rozšíření korespondence. V roce 1918 zde bylo již 2799 poštovních úřadů a sběren dopisů, z toho 1889 v Čechách, 737 na Moravě a 173 ve Slezsku.

4

[4] Dostavníková přeprava dopisů a osob, tzv. diligence kolem roku 1750, digitální sbírka Poštovního muzea v Praze, licence http://creativecommons.org/licenses/by/4.0/.

Psát dopisy jako knížata z Auerspergu
Umění napsat dopis bylo mezi šlechtou do kategorie společenské nutnosti, proto se je učili potomci knížat z Auerspergu psát dopisy již od raného dětství. Svá psaní si mohly děti, před tím než je zaslali rodičům či jiným příbuzným a přátelům, připravovat předem na papír a až poté je krasopisně přepisovat na dekorativní dopisní papír.
Korespondence byla malou literární formou, která měla svá pravidla:

 1. V dopise nesmělo chybět oslovení a vlídný pozdrav tomu, komu byl dopis směřován.

2. První řádky se týkaly poděkování za předchozí dopisy, vzpomínek na poslední shledání nebo uvedení důvodu, proč dítě dopis píše.

3. V hlavní části dopisu psali o každodenním životě, různých povinnostech a radostech  včetně informací o počasí, podle kterého se odvíjel denní program.

4. Následovalo představení budoucích plánů a událostí, které se týkaly pisatele či adresáta.
5. Konec dopisu obsahoval naději na brzké shledání.

6. Na závěr dopisu nesmělo chybět rozloučení, a jméno nebo přezdívka pisatelů a pisatelek, často také s vhodným přídavným jménem (drahý, milý, vděčný).

7. Dokážete napsat podobný dopis svým blízkým i vy? Vyzkoušejte si to a hned zajděte na poštu a dopis pošlete.

5

 [5] Rakouská poštovní schránka z roku 1870, digitální sbírka Poštovního muzea v Praze, licence http://creativecommons.org/licenses/by/4.0/.

6

  [6] Dopis Ferdinanda Auersperga rodičům z 15. 9. 1896, SOA Zámrsk, RA Auersperg, Žleby a Slatiňany, fotografie Denisa Vídeňská.

Autoři textu: Vladan Hanulík, Kateřina Ptáčková, Hana Stoklasová, Denisa Vídeňská

Kvízové otázky: 

1. Z čeho vzniklo české slovo pošta?
a) Zkratkou příkazu „Pošli posla“
b) Z latinského názvu zastávek pro koně a posli, statio posita, a z italského do italštiny ho posta. 
c) Z názvu středověkého zaniklého města Posta, odkud vyjížděli poslové

2. Co nebylo mezi povinným obsahem dopisu šlechticů? 
a) Informace o vztazích, zprávy o majetku a financích 
b) Oslovení, rozloučení, informace o každodenním životě 
c) Poděkování za předchozí dopisy, informace o počasí a budoucí plány

Správné odpovědi:
1. b)
2. a)

Nová hra Univerzity Pardubice přímo v ulicích Pardubic. Projděte si zábavnou a naučnou stezku s názvem UPCE kvíz: Cesta od středověku do současnosti.

Během hry se pobavíte, dozvíte něco nového a prozkoumáte zákoutí města. UPCE kvíz vyzkouší, jak dobře si všímáte svého okolí a znáte místa, kolem kterých možná denně procházíte. Startuje se na Pernštýnském náměstí od Krajské knihovny v Pardubiích, kolem zámku se dostanete až k nám do kampusu Univerzity Pardubice. 

UPCE kvíz bude dostupný na této trase od 17. června do 1. července. Vezměte děti, rodiče, prarodiče a pojďte se pobavit v našem krásném historickém městě.
Podívejte se, kudy vede cesta kvízu. Doporučená trasa je od prvního po deváté zastavení. 
Tip pro nedočkavé: Vezměte si s sebou mobilní telefon a správné odpovědi si budete moci dohledat už v průběhu kvízu. Jinak se je dozvíte až na 9. zastavení.

Jednotlivá zastavení jsou ve městě označená cedulemi, stezku si můžete podle nich projít v době od 10 do 18 hodin. Pokud využijete těchto webových stránek, můžete si stezku projít kdykoliv se vám to bude hodit mimo stanovené hodiny, úkoly jsou uveřejněné také níže.  
 
UPCE kvíz: Cesta od středověku do současnosti | Univerzita Pardubice